DůmyslDůmysl, u, (domysl), důmyslek, slku, m. D. = domyšlení se, i čeho se kdo domyslí, domnění, d
as Muthrn
assen, Muthm
assung. Jg. O t
ajné věci
a nejisté lidé po důmyslích mluví. Jel. Již vidíš, že můj d. pr
avý jest.
Aesop. — Z domyslu,
a priori. N
auky bý- v
ají čerp
ány z dvojího pr
amene, buď z pře- zvědu (
a posteriori)
anebo z domyslu. M
arek. Důk
az z domyslu; pozn
ání, podobnosť z do- myslu. Nz. Pozn
ání domyslné n. domy- slitelné. Nz. Něco z domyslu souditi. Ml. — D. = domnění, Meinung. Lidští důmy- slové jsou nebezpeční. Kom. Rozliční jsou o tom důmyslové. Br. — D. = obmysl, r
ad
a, der
Anschl
ag. Muž ud
atný
a domyslův plný. Troj. Jest dobrého domyslu
a rozumu. S
al. Muž důmyslů plný. Kom. — D. = myšlénk
a, n
álezek mysli, der Einf
all. Lidé rozličných umění
a dómyslóv. Tk
ad. — D. = mocnosť duše domýšleti se. Denkkr
aft, Einsicht, Tief- sinn. D. Všecken d. n
a to nest
ačí. Ml. D. lidský; muž velikého d-slu; d-slu jeho nie neujde. Nt. — D. se liší od vtipu. Tento zn
amen
á sn
adné pochopení, jest rychlý j
ako blesk; onen zn
amen
á hluboké pronik
áni
a z
avír
á v sobě delší promýšlení, zpytov
ání. D. hluboký, pronik
avý, n
aléz
avý, hloub
avý, bystrý. D. Do- mysl zn
ačí jednotný děj domyšlení
a liší se od důmyslu, jenž zn
amen
á st
álou vl
astnosť, mocí které se vždy příslušné věci domýšlíme. ML, Mk.